pondělí 25. června 2018

LIBOR ZICH

S Liborem jsem se seznámila díky hodinám meditace s Dikšou, které vedl.  A protože mě jejich prožívání niterným způsobem ovlivnilo, zkusila jsem ho poprosit o rozhovor. K mé radosti souhlasil a tak jsem ho mohla u nás ve Svatojánu podrobně vyzpovídat.


Libore, buď tak hodný a pověz mi, jaká byla tvoje životní cesta, jak jsi dospěl až k tomu, že pomáháš lidem, aby si v sobě některé věci vyjasnili, aby jim bylo lépe, a učíš je meditovat. Jaká je tvoje původní profese?
Začínal jsem úplně světsky, a až v poměrně vysokém věku došlo k obratu v mém životě, kdy jsem začal hledat. K obratu tě většinou dovede nějaká krize, vnitřní pocit nesmyslnosti bytí. Když lidé narazí na takové duševní stavy, tak se začnou zabývat něčím jiným, než se zabývá většina lidí, tedy materiálnem. Po základní škole jsem šel do učení, aniž bych věděl, o co mám vlastně zájem. Rodiče mě dali do strojírenského učiliště, kde ve mně něco přeskočilo a začal jsem se lépe učit. Vzdělávání mě začalo bavit a tak jsem šel studovat průmyslovku a dělal jsem ji večerně pět let při zaměstnání. Až teprve potom jsem šel na vojnu, to už jsem byl ženatý a měli jsme prvního syna. Myslím si, že dnes mladým mužům vojna chybí, že by se to mělo vrátit.

A proč?
Tehdy jsem to nechápal a moc jsem na to nadával jako na zbytečnou buzeraci. Dnes to ale vidím jinak, těm lidem to dá řád. Dříve se říkalo, že vojna udělá z kluka chlapa a ono na tom do jisté míry něco je. Mám pocit, že mladí muži dnes nedozrávají.

Chybí přechodový rituál do dospělosti?
Ano, přesně tak. Vojna fungovala jako přechodový rituál. Neslo to sebou i téma obrany své země, což jsme tehdy považovali pouze za propagandu ideologie a politické školení. Nakonec to bylo i obsaženo v přísaze. To všechno mělo svůj význam, který jsem neviděl.

Vzpomínáš tedy na vojnu nakonec v dobrém?
Ne, nevzpomínám na to období jako na super věc, ale ani jako na něco špatného, mé vzpomínky jsou neutrální a vím, že něco takového v životech dnešních mladých mužů chybí.
Po návratu z vojny přišel na svět druhý syn a krátce na to politická změna. Tehdy jsem byl zaměstnán v Gumokovu, kde jsem měl na starosti lisovací nástroje a údržbu strojů. Po revoluci jsem odešel a s jedním přítelem jsme začali podnikat.



V jakém oboru?
Začali jsme přestavovat auta na plyn. To mě velice zaujalo, protože to byla taková revoluční věc a já jsem ze své podstaty revolucionář a buřič. Zajímají mě věci, které dokážou provést nějakou změnu ve světě, které jsou nové a neobvyklé. U nás to byl zcela nový obor, přestože v některých evropských státech, v Itálii nebo Holandsku, se jezdilo na plyn už mnoho let. Byli jsme drženi v izolaci od zbytku světa, takže jsme byli u nás v tomto oboru pionýři.

Máš pořád auto na plyn?
Ano, od roku 1993 mám auta na plyn. Postupně jsme začali tlačit na legislativu na Ministerstvu dopravy, aby se to dalo nějak legalizovat, když už na plyn jezdila spousta lidí vlastně načerno. Venku to bylo běžné a u nás to stále nešlo. Naše „eseročko“ mělo v Hradci Králové jednu z prvních čerpacích stanic LPG v republice. Tenhle obor se pak prudce rozšířil a legalizoval hlavně díky nové legislativě.

Proč už to neděláš?
Skončil jsem v roce 2006, svůj obchodní podíl jsem prodal. Byla silná konkurence včetně nekalé soutěže a já jsem se rozhodl firmu prodat.  Lidi to dělali doma melouchem, byli samozřejmě levnější. To není příběh jen z tohoto oboru, tak to v Čechách chodí. Ta práce mě přestala naplňovat a došel jsem do stavu jakéhosi vyhoření. Věnoval jsem tomu spoustu energie, o rodinu jsem se příliš nezajímal. Děti rostly a já jsem byl ponořený do práce. Byl jsem v takovém stavu, že jsem musel hledat pomoc. Nehledal jsem ji ale klasickou cestou, hledal jsem ji v alternativě.

Takže jsi nešel za psychologem nebo psychiatrem?
Šel jsem za lidmi, kteří se věnovali léčitelství a ti začali uvádět do pořádku moje tělo.

Měl jsi i fyzické potíže?
Byl jsem oslabený, měl jsem nedostatek různých minerálů, stopových prvků a vitamínů. Tělo bylo vyčerpané, protože mysl, duch a tělo jsou provázané, projevovalo se to na všech úrovních. V tom období jsem ale pracoval především s posílením fyzického těla pomocí různých preparátů a očištění. A díky tomu jsem se dostal i k duchovnímu hledání. Propadal jsem se do silných depresivních stavů, nedalo se v nich normálně fungovat. Na přelomu tisíciletí probíhaly i globální změny cyklů, otevřelo se jiné období. A nastal obrat i v mém životě. Začal jsem se věnovat Reiki, které mi dávalo smysl. Podle své nátury jsem do toho šel naplno. Tak, jak jsem byl dříve ponořen do firmy, stejný přístup jsem zaujal i v práci s energií, v duchovní oblasti. Reiki mi dodalo náboj a smysl v životě.


Pomáhal jsi lidem nebo sobě?
Procházel jsem postupně všemi stupni Reiki.

Jsou tři?
Ano, jsou to tři stupně a ten třetí je terapeutický. To znamená, že můžeš léčit. Poté jsem se pustil ještě do mistrovského stupně, kdy můžeš iniciovat další adepty, můžeš je zasvěcovat do prvního a druhého stupně. Ke konci jsem ale poznal, že někteří lidé s tím nezachází moc dobře, odehrávaly se iniciace přes internet za peníze. To je taková lidská vlastnost, že dokážeme docela pěkně všechno zničit. Souběžně s mistrovským stupněm jsem se dozvěděl o tom, že se tady u nás dělají kurzy Mukti, což znamená Probuzení či Osvícení. Já jsem zbystřil, protože Reiki se mi jevilo jako uzavřený systém. Tři stupně, a co dál? Co je potom? Já jsem pořád chtěl jít někam dál. Dozvěděl jsem se, že v Indii jsou ášrámy, kde se Mukti zabývají a předávají silnou energii. To mě zaujalo a úplně jsem ztratil zájem o Reiki. To byla najednou velice rychle uzavřená kapitola. Začal jsem navštěvovat semináře. První lidé se vrátili z Indie po absolvování kurzů a přivezli tu energii sem a začali ji předávat lidem. Tak se stalo, že jsem v roce 2006 odjel do Indie a následujících deset let jsem se tam vracel.

Z čeho jsi to platil?
Z prodeje firmy.  Potřeboval jsem v podstatě přežít sedm let do důchodu. Od roku 2006 do roku 2013. Prodejem podílu firmy jsem měl zaručeno splátkování a tak jsem neměl existenční starosti. Měl jsem navíc ještě živnost na vzdělávání a dělal jsem kurzy, setkávání s lidmi.

Myslíš nějaké semináře?
Dalo by se říct.

O čem byly?
Byly zaměřeny na různá témata, na změny v rozmanitých oblastech života, na nápravu překážek a bloků, které nám brání v tom, abychom v té oblasti uspěli nebo tu oblast uzdravili. Třeba kurz zaměřený na vědomí bohatství, na hojnost v životě, na uzdravení  vztahů, na umění rodičovství. Jeden z kurzů měl směřovat k duchovnímu probuzení. Bylo tam také předávní energie Dikši, které se dělalo jednoduchým způsobem. 



Kde člověk najednou vezme to sebevědomí, že může pořádat takové kurzy? Jak k tomu došlo?
Je to podobně jako v Reiki. Jsou lidé, kteří získají iniciaci v Reiki a okamžitě doma na lidi přikládají ruce a bez problémů léčí nebo to předávají ve svém okolí. Toto bylo něco podobného.

V Indii jsi tedy získal iniciaci?
Ano, první kurz byl na jedenadvacet dnů. Tam jsme prošli určitým procesem, kde jsme dostali takový návod, jak to dělat, ale hlavně tam došlo k otevření kanálů.

To udělá někdo zvenčí nebo to můžeš udělat sám?
Ne, to nemohu udělat sám. V chrámu, který byl za tím účelem postaven, sloužili mniši v duchovním řádu. Ti lidé, kteří tam přijeli, prošli celým dlouhým procesem. Když jsem se vrátil, věnoval jsem se předávání energie Dikša. Sešli se lidé, udělala se úvodní meditace na naladění a pak se už jen předávala Dikša.

Zajímá mě, jak iniciace probíhá. Když lidé odjíždí, jsou z nich už hotoví učitelé?
Učitelé ne, ale mohli předávat Dikšu. Tehdy to tam tak bylo, v roce 2006 to byly úplné začátky. Když jsem se vrátil poprvé, měl jsem určitý okruh lidí, přátel a známých, které jsem znal především přes Reiki, a kteří pracovali se skupinami lidí. Ti mě pozvali a já jsem si organizoval některé svoje semináře. Nebyla to uzavřená záležitost, v dalších letech jsem se do Indie vracel na prohlubovací kurzy. Za těch deset let jsem tam absolvoval spoustu programů. Jeden z těch programů v roce 2010 byl zaměřený na to, že účastníkům dal do ruky nástroje, aby mohli vést lidi, aby byli vybaveni a mohli dělat kurzy třeba na zdraví nebo na partnerské vztahy a další oblasti. Po výcviku a iniciaci byli takzvanými trenéry. Dnes  jsme spíše zvyklí na  slovo kouč. Ale koučink je spíš psychologická věc. Tohle byly věci zaměřené na duchovní složku člověka. To byl ale jen jeden z výcviků, které jsem tam absolvoval.  Další byl třeba program Cesta do božství.



Vyučuje se tam anglicky?
Ano, anglicky. Se skupinou přijížděli tlumočníci. Pak se to všechno změnilo tak, aby všichni nemuseli jezdit pro iniciaci až do Indie. Začali vychovávat svoje kouče, kteří to mohli předávat dál, což udělá třeba třetina nebo dokonce jen pětina absolventů. Ti ostatní to mají jen pro svou potřebu. Já jsem to ale chtěl předat dál, pomoci lidem. Ale abychom byli schopni lidem pomáhat, museli jsme nejprve sami projít celým procesem.

Kolik vás tam tak bývalo?
Jezdili tam lidé z celého světa. Někdy i tři sta lidí. Měl jsem čas i prostředky se tím zabývat po celé dlouhé roky a do Indie jezdit. Bylo to pro mě ale náročné, protože jsem sám procházel určitými změnami, nelze to oddělit, nelze říct, že člověk jezdí do školy. Byla to opravdu silná zkušenost, vnitřní proces, během kterého jsem se snažil pracovat.

Tobě to tedy pomohlo více než Reiki?
Určitě. S Reiki to nesnese žádné srovnání, to je úplně jiný druh energie.

Co je smyslem energie Dikša?
Dikša má vést lidi k duchovnímu probuzení.



Můžeš to prosím nějak víc specifikovat? Co je to Dikša, co dokáže s člověkem udělat?
Je těžké to nějak smysluplně vysvětlit. Dnes už to vidím jinak než na začátku. Celý fenomén Dikši prošel změnami, není to statická věc.  Měnil se obsah i instrukce.

Je to tedy novodobý fenomén?
Ano, poměrně novodobý. Energie Dikša se tu objevila v roce 1989.

Odkud se tady objevila?
Objevila se skrze jednoho člověka, syna Mistra v Indii, avatara, který sem přišel, aby tímto typem energie pomohl lidem. Ten fenomén se tedy fyzicky dostal do tohoto světa prostřednictvím člověka, který ho zpočátku předával svým vrstevníkům.

Je to nějaký druh energie z vesmíru?
Dá se říct. Nechci používat slovo Bůh nebo božská energie nebo božství, protože vím, že mnoho lidí s tím má problém. Různé asociace, různé představy. Různé koncepty, které jsou třeba naprosto chybné.  Když řeknu Bůh, někteří lidé se mohou osypat, jako jsem se osypával já kdysi před patnácti, dvaceti lety. Dnes se musím sám sobě smát, protože to byly představy, které byly mylné. Jaké je tvoje přesvědčení, tak to vlastně funguje. Myslíme si, že nám nějaká církev řekne, jak to je. Že nám to někdo vysvětlí. Tady ale není co vysvětlit, není co uchopit. Pro naši mysl to není uchopitelné. Je to energie, kterou můžeme nazvat univerzální nebo energie, která pochází z vyššího vědomí, z vyšší úrovně reality.

A to předání?
Začínalo se rukama zlehka položenýma na hlavu, tu vyšší inteligenci lze ale přenést i svým záměrem, úmyslem. Tak, jak si my dva tady povídáme, proudí energie skrze mě a to já nemohu nijak ovlivnit, nemusím na nikoho sahat.



Takže já zrovna teď dostávám Dikšu?
Permanentně.

Jenom, když jsi nablízku?
Ne, lze to i na dálku. Ty můžeš sedět tady a já mohu sedět v Hradci a zcela záměrně na tebe pomyslet a požádat o to, abys dostala požehnání.

Dikšu můžeme nazvat česky Požehnáním?
Přesně tak. Slovo Dikša pochází ze sanskrtu, oficiálně se to pro lidi ze Západu jmenuje Požehnání jednoty. Já bych tam tu jednotu vynechal, protože tam bychom si museli vysvětlit, co je myšleno jednotou. Většinou  s jednotou vznikne nějaká asociace a lidé tady u nás si vzpomenou na nerozbornou jednotu na věčné časy.

Nebo Jednotu bratrskou.
Ano. Tohle se týká stavu vědomí, stavu bytí, kdy jsi v jednotě s ostatními formami života, se vším, co je. Není to stav myslí uchopitelný, nestačí myslet na jednotu. Vynechejme slovo jednota a říkejme prostě Požehnání.



Ty se nijak nevyčerpáš, je to zkrátka nekonečně proudící energie?
Není to moje energie. Biotronici vydávají svou energii, a to je dostihne. Někteří sami onemocní nebo je to vyčerpá a doslova zahubí. Tady ale nejde o bioenergii. Můžeme říct, že každý člověk má tento potenciál a může se té energii otevřít. Ten oceán, který je venku, máme i uvnitř nás, on námi protéká. Jenom vlivem našeho poškození ho nevyužíváme.

Ty ses tedy musel naučit nějakým způsobem se tomu oceánu otevřít?
Ne. To udělala ta vyšší úroveň inteligence.

Ale někdo ti k tomu musel pomoci, ne?
To otevření by mohli, a také by měli dokázat všichni. Já pouze vědomě požádám o pomoc vyšší inteligenci. Víc pro to nemohu udělat. A proč to nejde tak snadno každému? V Indii to bylo speciální místo, kde se ten fenomén projevil a už jen to místo bylo jakousi branou do jiné dimenze. Navíc tam prováděli starobylé obřady a rituály, které ještě vyvolávaly silnější energetické pole. To dělali například pomocí púdži.

Co je to?
Je to slovo ze sanskrtu a znamená obřad, během kterého se recituje množství manter. A takovými obřady vyvolávali energii Milosti a Požehnání. Můžeme si to představit jako vytáčení telefonního čísla k Vyššímu. Jsou to vlastně kódy. Používá se také hudba, bubnování a další starobylé způsoby, které lidstvo zná v různých podobách. V Indii zůstala dochována skutečná původní duchovnost, která zdůrazňuje jedinečnost každého člověka. Obřady se tedy vyvolávalo pole, ve kterém se odehrával celý výcvik. Skládal se z učení, z technik a vysvětlení, abys to intelektuálně pochopila a z proudu silné energie.

Ten proud jsi fyzicky pociťoval?
Ano.



Jak ten pocit vypadá?
Jsou to různé pocity. Podle toho, co se ti děje. Jestli se ti třeba bourá nějaké staré zranění, tak můžeš procházet smutkem, můžeš plakat nebo se můžeš smát.

A fyzické vjemy?
Pocity štěstí, blaženosti, můžeš mít i vize. Je to naprosto individuální. Každý neseme určité zátěže, máme svou historii, kterou jsme prošli za tisíce let. Když se ponoříme do toho proudu, do té „pračky“, tak se s každým jednotlivcem děje něco jiného. Na jejich vyšší těla, na energetické obaly to působí rozličně. Člověk není schopen svou myslí něco pochopit, jenom tím prochází, něco se s ním děje psychicky, emocionálně i fyzicky. Můžou zcela zmizet letité zdravotní problémy. Je to neřiditelný proces.

Je to trvalá změna nebo se musí stále přiživovat, rituály se musí stále opakovat? Jinými slovy, musíš stále navštěvovat semináře, aby to mělo kýžený efekt, aby sis udržoval hladinku?
Rozumím, na co se ptáš.  V určitém momentu se proces tvého probouzení rozjede, je nastartován. Je dobré, když s tím nějakým způsobem zůstáváš v kontaktu. Já jsem byl za deset let mnohokrát v Indii a prošel jsem spoustou různých procesů.  Skončilo to v roce 2016 a od té doby vůbec nemám pocit, že bych měla někam jezdit. Naopak mám pocit, že mám zůstat doma, být tam, kde jsem a dělat obyčejné věci. Ale rozjetý proces už nejde zastavit, probíhá i po tvém odchodu z této roviny, z této planety, z tohoto těla. A není důvod ten proces zastavovat. V určité fázi, tak, jak to jednotlivec cítí, jak je veden svým vyšším vedením, tak nějakým způsobem přikládá pod kotel.

Aby se to nerozpustilo v každodennostech?
Nemusíš vykonávat nějaké složité procesy, jdeš jen do meditace nebo nějaké očisty. Je na každém z nás, jaký si zvolí způsob. Vždy jsem říkal lidem, že je dobré to udržovat. To je stejné, jak když cvičíme, abychom posílili své fyzické tělo, také vlastně nemůžeme úplně přestat, naše kondice by se ztratila, svaly se zmenšily.



Rozumím. Aby člověku zůstaly svaly, nestačí si zacvičit jednou v životě.
Když cvičíš třeba jógu, nemůžeš si říct: budu cvičit intenzivně rok a pak už se na to vykašlu, pak už to není potřeba. Je to celoživotní cesta. Ale to cvičení, přístup, se mění. Po počátečním intenzivním kurzu třeba stačí jenom nějaká praxe, která člověka udržuje.  Stejně jako ke cvičení, práci s tělem, tak stejně můžeš přistupovat k práci s vnitřním světem. Škola, kterou jsem prošel já, se jmenovala Posvátná škola pro probuzení a realizaci boha. Neboli uvědomění si Boha. To byly dva cíle školy.  Ten první byl dostat člověka do intenzivní pozornosti toho, co se děje uvnitř. Mnoho lidí řekne: ale já si jsem vědom toho, co se děje uvnitř. Ale není tomu tak. Když pak procházíš procesem, začneš vidět všechny svoje části a poznáš, co se děje uvnitř. Začneš to skutečně vidět. K tomu vidění nelze přijít bez určitého procesu, který sahá až na neurobiologickou úroveň. Tam musí dojít ke změnám.  Dostaneš se do stavu svědka. Odehrávají se určité věci, které nesoudíš, ať jsou takové nebo takové, jenom je vidíš. A už jenom to vidění, ta samotná pozornost, stav svědectví, je schopno způsobit transformaci.

Jak na tělesné, tak na duchovní úrovni?
Spíš na té duchovní.

Když si dokážeš představit, co se děje uvnitř tvého těla, můžeš napravit i zdravotní potíže, tak to chápu.
Když budeš ve stavu, kdy budeš schopna vidět, jak v tvém těle třeba proudí krev, tak pozornost směrovaná do místa problému by vyvolala samoléčení, které bys neprováděla ty, ale tvoje vyšší vědomí, vyšší já, kterého si nejsme za běžných okolností vědomi. Ono je vlastně původcem toho vidění, toho pozorování. Když zmizí pocit já, pocit, že je tu někdo, kdo něco pozoruje, zůstane jen prožívání děje. My ale žijeme běžně ve stavu malého já.
To je tedy jedna cesta, probuzení do pozornosti, do stavu svědka.  Druhým cílem je realizace, uvědomění si Boha. To vede do stavu, kdy jsi schopna vnímat a prožívat realitu vyšší inteligence, jsi schopna se do této reality probudit. To ale není věc, kterou si můžeš přečíst, abys jí porozuměla. Ty potřebuješ prožít ten stav, který se nazývá realizace Boha. Tyhle dvě cesty se nakonec spojí. Když ti lépe vyhovuje cesta svědectví, cesta pozornosti nebo naopak cesta uvědomění si nemanifestovaného, všemocného, neuchopitelného, všudypřítomného božství, zdá se jen zdánlivě, že jsou to dvě rozdílné cesty. Napadá mě, že když děláš rozhovory s lidmi, a tvým mottem je Hledání lidství v člověku, mohla bys slovo lidství vyměnit za slovo božství.



To je už asi další level.
Ale to spolu souvisí! Abychom mohli být skutečnou lidskou bytostí, měli bychom poznat, že jsme božskou bytostí, měli bychom se dostat do kontaktu s vnitřním božstvím, které není oddělené od oceánu inteligence, ve kterém všichni žijeme. Když dojdeme k tomu, dojdeme zároveň ke skutečné podstatě lidství a nemluvíme už o člověku, ale o lidské bytosti. Na této současné úrovni lidské bytosti velmi trpí. My jsme si na to množství utrpení tak zvykli, že to považujeme za normální. Říkáme: no to už je život, život bolí. Ale přirozený stav člověka, jak byl kdysi navržen, je obrovské, nekonečné štěstí, blaženost. V sanskrtu se ten stav nazývá ánanda, nebo někde to nazývají stav nirvány. To, co lidé pořád hledají po stovky, tisíce let. A nemohou to najít, protože je to uvnitř nich samých a je třeba vyléčit vnitřní svět. Ten je potřeba uzdravit! Hledáme to ve vnějším světě, jezdíme do Himálaje meditovat a tak dále, a ono je to vlastně tady. Jedním z nástrojů, které potřebujeme k tomu, abychom se k tomu poznání dostali, je proud Milosti.

Tedy Dikša?
Už bych to ani Dikšou nenazýval. Když řeknu Dikša, dnes už mám pocit, že bych lidi zaváděl k nějakému konkrétnímu učení, ale tak to není. Můžeme to vnímat různě, jako zlatou kouli, zlatou energii. Někdo to může vidět, jiný to může cítit, u každého se to může projevit jinak. Lidé, kteří projdou tím procesem, jsou navedeni na vlastní cestu, ke své podstatě. Je to tak jedinečné, že to nelze unifikovat. Takový člověk se stává silnějším a průchodnějším kanálem, vodičem pro božské energie. Je propojením mezi energiemi země a energiemi vesmíru, energie skrze něj proudí a on ničemu nebrání. A skrze něho se i šíří. Ten potenciál má každý, jen to zatím většina lidí nedělá. Nepracují na tom, aby byli silnějším, lepším vodičem.

V roce 1989 se Dikša manifestovala v Indii. Myslíš si, že vesmírná inteligence usoudila, že už potřebujeme pomoc, že už si nepomůžeme sami a tohle je způsob, jak nás probrat?
Přišel čas. Planetární hodiny, celý ten orloj, ve kterém probíhají cykly, o nichž nic nevíme, ukázaly příznivé období. Z hlediska panujícího prostředí pro to nebyly dříve vhodné podmínky. Lidé nebyli připraveni, planeta nebyla připravena.



A teď je všechno připraveno ke změně?
Ano, teď to tak je. Po roce 2012 nastalo období, kdy lidé získali příležitost probuzení.

Ta doba, kdy je to možné, je časově omezená?
V určitých zdrojích jsem našel, že tyto cykly zde vždycky probíhaly. Poslední havarovaný vzestupný cyklus, který se nepovedl, byl v Atlantidě. Další cyklus přišel teď, po mnoha tisících letech. V roce 2012 bylo zahájeno období otevřeného okna. Říká se, že přestupné období bude trvat do roku 2022. Potom se údajně začne okno uzavírat. Já si ale myslím, že dochází k mnoha dalším změnám, nejenom tady na Zemi, ale i ve vyšších úrovních, kde je vlastně předloha těch dějů, které se manifestují na Zem, kde do nich zasahuje mnoho nehmotných duchovních kolektivů. My je můžeme souhrnně nazvat božstvím. Nevíme o tom nic, tak to můžeme takto pojmenovat. Tak, jak je ta situace rozehrána, jaké panují podmínky v části vesmíru, kde se vyvíjíme, nikoliv tady na Zemi, tak se zdá, že většina kanálů sloužící k přechodu se bohužel uzavřela mimo plán. Je popsáno pět nebo šest různých způsobů-cest, kterými mohou lidské bytosti vzestoupit, a nám už teď zbývá pouze vývoj na samotné Zemi spolu s ní. Protože Země je bytost, která se také v roce 2012 vydala po vzestupné linii. A nese s sebou všechny formy, které ji obývají, které nese na svém těle. Všechny, které jsou schopny udržet to tempo, půjdou s ní.  Ty, které to nedokážou, Zemi opustí.

Zemřou?
Žijeme v rovině, která je smrtelná, kde je život konečný, tak tyto bytosti ukončí svou existenci. Když opustí fyzickou rovinu, svoje tělo, tak jejich vědomí půjde do roviny, kde se neodehrává evoluce stejným tempem, a nebo se neodehrává vůbec. Po mnohatisíciletém evolučním pádu, kdy jsme sestoupili do nízkého vědomí, a nacházíme se v absolutním oddělení od toho, čemu říkáme Bůh, v oddělení jednotlivce od jednotlivce, což způsobuje veškeré problémy v celé civilizaci, Země zastavila svůj pád a začíná stoupat nahoru. Ty formy, které se na lodi Země neudrží, budou postupně mizet. Může se stát, že zmizí nějaké bakterie, nějaké viry. Je to tak jednoduchá forma života, že není schopna jít vzhůru s vibracemi planety, není schopna držet evoluční krok. Přemístí se do jiného systému, na jinou planetu, do jiné roviny existence. A to se může odehrávat i s lidmi. Lidé, kteří to nebudou zvládat, odejdou. Vidíme to už dnes, že lidé, kteří nezvládli určitý posun, duchovní výzvy, tak odchází. Je to složitý problém, má na to vliv nejen současný život, ale také historie každého jednotlivce. 

Počkej, jak to myslíš, odchází?
Odchází z planety.



Umírá?
Umírá, ano. To je odchod do jiné formy existence.

Takže podle té teorie bude do roku 2022 velký nárůst úmrtí oproti normálu?
Já nevím, zda to bude nárůst, ale byly i takové výhledy do budoucnosti. V Indii nám říkali: my nevíme, kolik bude na planetě žít lidí v roce 2035. Tím naznačovali, že k nějakému úbytku dojde, že spousta lidí opustí planetu. Opustí svoje tělo při nehodách, válkách. Duch opustí tělo, protože není schopen tady dál vibračně setrvávat. Tak já rozumím tomu, když řekneme, že opustí tuto rovinu existence.

Co třeba kočky? Támhle zrovna jedna spí. Myslíš si, že některé kočky jsou na vyšší duchovní úrovni než někteří lidé? Budou tady některé kočky i po roce 2022?
Ne, jde o to, jestli je tato forma života schopna přizpůsobit se vibracím na Zemi, nejde o duchovní úroveň.

Takže některá kočka může být schopnější než některý člověk?
Takhle jsem se nad tím nikdy nezamyslel, opravdu. Nezabývám se tady těmi věcmi, protože jde jenom o to, že chceme něco vědět, chceme proniknout do nějakého tajemna. Je velice zajímavé o tom číst a přemýšlet nad tím, ale v podstatě tě to odvádí od vnitřního procesu. My bychom měli věnovat čas vnitřní přeměně, měli bychom být zaměřeni sami na sebe, na to, co se děje uvnitř nás, v našich životech. Tyto informace a teorie jsou sice zajímavé, ale odvádějí naši pozornost od podstatných věcí, od procesu, kterým bychom měli projít. Ale hledat informace není špatné, to určitě ne. Věřím tomu, že postupně se lidé budou dozvídat o skutečné historii lidstva. Odkud pochází, kde se tady vzalo a kdo a k čemu ho vytvořil. Jaký byl jeho původní úkol a že se na planetě Zemi neocitlo náhodou, ale vlivem evolučního pádu. Že Země není mateřská planeta lidstva, ale náhradní planeta lidstva. Ale tyhle informace nám nikdo v novinách nenapíše, není zájem. Není zájem nám popravdě říkat ani to, co se odehrálo před sto lety.



Zájem z jaké strany?
Zájem z té strany, která vlastní klíč od této planety. My lidé nejsme svobodní, žijeme v systému, který je davo-elitářský, to znamená, že je tady nevědomý dav s několika vědomými jedinci. V podstatě je to stále stejné rozdělení společnosti, jaké bylo před naším letopočtem třeba v Egyptě.  Vládce a dav. Tento sociální model tady přetrvává. Slova o demokracii a svobodě jsou jenom iluze. Lidé jsou začlenění do systému a jsou snadno ovladatelní.

To se může duchovním pozvednutím změnit?
Může. Probuzený, vědomý člověk přestává být manipulovatelný. Je řízený jen svou vyšší inteligencí. Není ovládán zprávami v médiích. Pro systém, který potřebuje udržet lidi v poslušnosti, to není žádoucí. Takoví lidé jsou neovladatelní, chovají se jinak. Není třeba zákonů, protože ti lidé dodržují zákon srdce, které jim říká, co je správné a co ne.  Není třeba, aby u každého člověka stál policajt a pod trestem ho nutil ke správnému chování.

Ty jsi optimista, může se to podařit?
Duchovní probuzení se na planetě děje. Nevím, do jaké míry je populace připravena, kolik lidí je připraveno ke změně.

Slyšela jsem, že jakmile se šestnáct procent lidí změní, změní se naráz všichni ostatní.
Já jsem slyšel různá čísla z různých zdrojů už před rokem 2012. K tomu, aby došlo k duchovnímu posunu na planetě, je prý třeba pět až osm procent připravené populace. To je ohromné číslo. Nám v Indii říkali, že se jedná o nějakých 64 tisíc lidí. Z osmi nebo devíti miliard jsou to promile. Já si myslím, že to číslo by skutečně muselo být mnohem vyšší, ale těžko říct, jaké je číslo zlomu. Je to proces, se kterým nemá nikdo po dlouhá tisíciletí žádné zkušenosti. Jediný způsob, jakým to můžeme ovlivnit, je naše přání. To je to, co mění věci, přání, záměr nebo modlitba, které vysíláme. To jediné může měnit situaci ze dne na den. Ten vývoj nelze predikovat.  Záleží jen na tom, po čem lidé volají, na jejich vůli. Vesmír jen odpovídá na to, co my vysíláme a nic víc ovlivnit nemůžeme. Jsme schopni pracovat jen sami na sobě, zaměřit se na svůj vnitřní růst.



V šedesátých a sedmdesátých letech, v éře hippies, si lidé také mysleli, že se dějí velké změny, že přichází svoboda, láska mezi lidmi, že se mění svět. Nic z toho ale nevydrželo, nepodařilo se to.  Je ale pravda, že na těch základech my dnes stavíme. Bez hipíků bychom nikdy nebyli tam, kde jsme teď. Vzniklo hnutí New Age, ze kterého čerpáme doteď, i když už je dávno překonané. Byl to zárodek současného procesu.
Nepodařilo se to. Ale my nevíme, proč se to nepodařilo. Nebylo to tím, že to hnutí bylo špatné, ale nevyhovovalo většině „uvězněných“ lidí, a samozřejmě ani vládnoucímu systému. Ten systém byl tehdy ještě pořád hodně silný, tak proto hnutí neuspělo.

Ano, ale myslela jsem to jako paralelu k současnému dění. My se domníváme, že se věci mění, ale oni si to tenkrát mysleli také.
Nyní jsou ke změně určitě lepší podmínky. Jsou tu síly, které pracují proti, ale současně také mocné síly, které pracují pro změnu. Je to soupeření, souboj. Stejný boj dobra a zla najdeme v pohádkách a mýtech. Souboj andělů a démonů trvá na planetě tisíce let. Není to nová situace, jde jen o pokračování dějů, které lidé už dávno zapomněli, stejně jako to, proč jsme sem jako lidé na počátku přišli. Jsme tady v důsledku havárie naší domovské planety.  Dnes se sem inkarnují bytosti z nejrůznějších důvodů, často jenom proto, aby si to tady užívali, aby se bavili. Chybí jim vyšší smysl, vědomí o vyšším smyslu. Když jedince jeho vnitřní vedení dovede do krizové životní etapy, ztratí smysl života, trápí ho deprese, má nejlepší předpoklady pro to, aby se začal probouzet. Každá bytost se probouzí v jiném období života. Někdo se změní v padesáti, jiný ve dvaceti. Je to dáno vyspělostí vědomí, které osídlilo tělo. Může se stát, že velmi starý člověk, který je téměř nad hrobem, se toho procesu v tomto životě ani nedotkne. Vše probíhá přirozenou cestou, není to tak, že se odehraje nějaká velká katastrofa a většina lidí zemře. Existují různé mystické vize, ale těmi bych se asi ani nezabýval. My opravdu nevíme. Jediný význam má zkušenost, ke které na své cestě dojdeš, kdy objevuješ, kdo jsi. Na to neexistuje žádný mustr. Zpočátku můžeš navštěvovat různé kurzy, ale informace z nich pro tebe platí jenom do určité míry.

Teď už tedy nejsi příznivec různých seminářů, už bys to neabsolvoval?
Mě osobně to k žádnému semináři, a to ani v Indii, už nepouští. Cítím, že se u mne odehrál vnitřní proces, síla, které mnou prochází, se zvětšuje. Otevírá i stinné věci uvnitř člověka, je třeba se na probíhající proces soustředit.



Už nemáš chuť hledat něco dalšího?
Ne. Mám jenom přání, aby se ten proces přehoupnul do další fáze, aby se uzavřela určitá etapa, aby se vyléčily některé staré věci, které tam ještě jsou. Aby se transformovaly určité aspekty mé stinné stránky.

Pozoruješ na sobě, že jsi lepším člověkem, než kdysi? Máš sám ze sebe lepší pocit?
Já nevím. Nevím, jak to popsat.

Jsi snášenlivější, tolerantnější, klidnější, máš lepší vztah k lidem?
Vidím jinak svět, a to je také i výsledek mého osobního bádání. Vnímám ostřeji to, co se děje ve společnosti. Zabývám se vnitřním světem, ale zajímá mě i vnější svět. A tam najednou odhaluji docela šílené věci, které jsem dříve nebyl schopen vidět.

Protože jsi byl jejich součástí.
Možná. Vlivem celkového procesu prosakují informace o skutečné pravdě, lež a manipulace se už nedá udržet pod pokličkou. Mnoho lidí to není schopno pojmenovat, nevšímá si toho. Přede mnou vystupuje obraz tohoto světa, pravda o tom, jak jsme ve skutečnosti ovládaní a řízení. To mi úplně vyráží dech. Dříve jsem se tím nezabýval, neviděl jsem to.

A neumíš se s tím smířit, přijmout to?
Vím, že v pohádkách dobro vždycky zvítězí, takže věřím, že konec to bude mít dobrý, všechny indikátory k tomu směřují. Ale vidím, že je to těžký, bolestivý proces, protože to staré se v žádném případě nechce vzdát.

Ale říkáš, že nyní jsou konstelace vhodné k tomu, aby se to podařilo.
Ano, dostává se nám pomoci. Ale střet zde stále je. Světlo, pravda a láska nepřevzala vládu na této planetě. Naopak, ten boj se vyostřil. To staré temno, zlo, nelidská strana snažící se podmanit to lidské tady po tisíce let, se nikdy dobrovolně nepustí. Buď by se musela transformovat, nebo bude muset Zemi časem opustit.



Temné síly musí vědět, že se Země pohybuje směrem vzhůru, tedy patrně předpokládá, že změny nastanou tak jako tak.
Krátí se jim čas a tím více se snaží ten proces zvrátit. Nemohou jinak.

Mohou ten proces zvrátit, může Země zase spadnout na dno?
Vzpomeň si na druhou světovou válku, postupující vojska likvidovala Hitlera, na předměstí Berlína se už bojovalo, ale on stále věřil, že zvítězí. Posílal ještě mladé kluky, zfanatizované děti do války, byl přesvědčen, že válku vyhraje. To je přesně ono. Hitler byl jedním z nástrojů temné strany.

Ale teoreticky třeba mohl zvítězit.
Mohl, ale to už bychom tady asi takhle neseděli.



Třeba bychom mluvili německy.
Myslím si, že ne. Plán byl jasný. Slované, cikáni za Ural. Likvidace k vyřešení konečné otázky. Bylo to téměř beznadějné, Němci stáli před Moskvou. Vypadalo to, že během několika málo dní zvítězí. A pak, vlivem duchovní síly národa, který věděl, že nemá kam ustoupit, se situace jako zázrakem obrátila. Rusové bojovali o svou existenci na této planetě, stáli v cestě záměru temné strany. Ale podařilo se to, útok byl zastaven, postup začal stagnovat a nakonec se to začalo obracet. Ale nebylo to za týden, byl to ohromný boj, ohromné úsilí. Nechci dnešní situaci přirovnávat ke druhé světové válce, ale nějaký podobný souboj se tady odehrává, ale není tak černobílý. Je tady více hráčů, více zájmů.

Člověk si nemůže být jist ani tím, kdo je na jaké straně?
My si to dělíme na zloděje a četníky, ale ono to tak není. Jsou skupiny, které chvíli hrají za četníky a chvilku za zloděje, sedí na obou stranách a sledují své vlastní zájmy. Situace je pestrobarevná a nepřehledná. Ale zjednodušeně můžeme říct, že se tady střetávají tyhle dvě síly. A přiostřují, nemohou jinak. Z vyšší perspektivy nahlíženo je to hra.

Takové vesmírné šachy.
V oceánu jsou přítomné všemožné organismy, vyspělé i jednoduché, a všechny žijí díky oceánu, který do ničeho nezasahuje. Nechá v sobě probíhat život různých bytostí a skupin, žraloci třeba požírají sardinky. Stejně tak si můžeme představit oceán inteligence, který není tak hmotný jako voda, a můžeme jej nazvat třeba Bůh nebo Zdroj. Uvnitř něho jeho formy, jeho děti, které stvořil, hrají hru. Ne všechny formy života v něm jsou láskyplné, jsou tam kolektivy milující boj, chybí jim empatická složka. A ty mohou vést válku proti ostatním formám života. To jsme ale zaběhli daleko od tématu, někdo si třeba řekne, to jsou šílenci, o čem to tady mluví, vždyť jsme ve vesmíru sami. Takhle člověk většinou uvažuje, řeší HDP, technologický rozvoj. V této perspektivě je to vlastně směšné.



Vraťme se k otázce, jak ses změnil ty sám za ty roky.
Změnilo se určitě moje vnímání. To, jak vnímám sebe sama a to, jak sebe přijímám. Sám se sebou, ani se svými stinnými stránkami nebojuji. Když vystoupí na povrch, jsem si jich vědom, ale neválčím s nimi. Ani se z toho neobviňuji. Možná moje stinné stránky vadí mému okolí, ale nevadí mně. Máme chybné představy o tom, jak má vypadat takzvaně probuzený člověk. Vnímá jinak než dříve, ale nemusí to být úplně tak, že všechny lidi miluje.

Nemusí to být tedy zrovna dobrák?
Ne, nemusí. V tom smyslu, jak to chápeme. Máme rozdělené věci na dobré a špatné. Pokud je člověk jen probuzený, ale chybí mu určité morální kvality, jenom reaguje, nevstupuje do toho nějaké přemýšlení o tom, zda to, co dělá, je dobré nebo to není dobré. To je stav mudrce.

Mudrce?
Tak to mají rozdělené v Indii. O člověku, jenž přemýšlí o svém skutku, jestli je dobrý nebo není dobrý, říkají, že je světec. To je stav světce. Kdežto když člověk jenom reaguje na situaci, to je stav mudrce. Nepřemýšlí, jenom reaguje. Může jít pralesem a být svědkem toho, jak chce had spolknout žábu. Přijde mu, že má hada zahnat, tak ho zažene a zachrání tu žábu. A půjde druhý den a neudělá vůbec nic, nechá hada, aby sežral žábu. To znamená, že jeho jednání není předvídatelné.

A světec udělá co?
Světec by přemýšlel, co je a není správné.

Vidíš, já jsem si myslela, že mudrc a světec je skoro to samé.
To v žádném případě. Pro nás třeba ano, ale oni to tam mají takto rozdělené. Mluvím o tom proto, abych vysvětlil, jak člověk reaguje ve stavu probuzení. Ten stav není statický, ale pořád se prohlubuje a ty v tom stavu můžeš růst. Je to nekonečná cesta. Mně osobně vadí systém, který je na planetě a vidím, hluboce si uvědomuji, jak lidé trpí a jak jsou ovládáni. Jak na nich určitá skupina lidí parazituje. Já vím, že se to jednou podaří změnit, ale potrvá to nějakou dobu, je to proces na generace. Je to proces na stovky, možná tisíce let. Některé duše budou odcházet a budou se sem inkarnovat další a koloběh bude probíhat po dlouhou dobu, než celý lidský kolektiv postoupí na vědomější úroveň. Až jednotlivé části kolektivu zjistí, že jsou jedna bytost. Zatím je to jen informace.



Podle tebe se my změny nedočkáme?
Mám pocit, že se dočkáme nějaké změny, vidíme, že tento rok je zlomový ve věcech, které se dějí ve vnějším světě, v politice. Svět se mění. Dochází ke zlomu. Je to ale proces na delší dobu, tak to alespoň vnímám.

Tak tedy ráje na zemi se nedočkáme?
V krátké době jako lidstvo zcela jistě ne. Ale jako jednotlivci určitě. Jednotlivci se mohou dostat do stavu, kdy budou vnímat svoje bytí tady na zemi jako ráj. Budou ve stavu blaženosti, stavu maximálního štěstí bez příčiny. Jenom to, že se ráno probudí, přijdou na zahradu nebo si uvaří čaj, je učiní šťastnými, stav štěstí skrze ně proudí. Tento stav nelze nijak změnit nebo ho něčím ovlivnit. Může se stát, že mu zemře blízký člověk, to ano, může cítit bolest, ale zároveň je tam neustále přítomno štěstí, to nelze odstranit. Povídat si o tom a snažit se to pochopit nelze. Ale v tom stavu zatím není schopno žít celé lidstvo.

Ty sám jsi ve stavu blaženosti?
Někdy zažívám ten stav. Ještě stále cítím, že mě ovlivňuje okolí i život ve městě. Ale kdybych v tom stavu postoupil dál, nemělo by mě ovlivňovat ani okolní prostředí. Pak je ten stav trvalý a už z něj nevypadáváš. Zatím jsou to jen stavy v probíhajícím  procesu. Nejdříve ten stav atakuješ a vycházíš z něho, opět ho atakuješ a vycházíš z něho. Pak se objevuje častěji. Může se stát, že na půl roku, na rok zmizí. Každý, kdo prochází tím procesem, to má jinak. Jakmile se to ale překlopí do trvalého stavu, už ho nelze změnit, vrátit nazpátek. Jde ale o změnu vyžadující zároveň i biologické změny těla, nervového systému, změny na mozku. A to probíhá. Můžeš u toho pociťovat i nepohodlí, psychické potíže, změny nálad. Ze stavu, kdy je ti dobře, se můžeš propadnout do splínu nebo deprese. Trvá to třeba hodinu, dvě, půl dne. Kolísá to. Je to závislé na zemské energii, na tom, jak ti proudí tělem energie kundalini. Kolísá to i podle toho, v jakém místě žiješ, jakou máš karmu, jaká je tvoje cesta. Těch faktorů je mnoho. Podle mých zkušeností je to tak, že když víš, co se s tebou děje, tak tě to zocelí. Začneš to považovat za průvodní jev celého procesu a nezabýváš se tím.

V co věříš, Libore?
Spíš co cítím. Cítím napojení na Zdroj. Jsem na začátku cesty. Ale to alespoň částečné vědomí napojení tady je. Vědomí oceánu, který napájí všechno a vše. Není to víra v obvyklém kontextu. Je to pocit, vědomí spojení. Věřím tomu, že teprve objevíme, kdo ve skutečnosti jsme. Je to obrovské tajemství, které je ještě před námi, a my jsme na počátku probouzení. Před námi je obrovský prostor, který jsme dosud neobjevili. Jsme teprve na prvním stupni kontaktu s tím vyšším. Já jsem také pořád na začátku a odpovědět na otázku, v co věřím, nedokážu. Rozumím, na co se mě ptáš, ale nejsem schopen odpovědět. Kdybych to ale měl zkusit, tak věřím, že vše se v dobré obrátí, ale může to ještě bolet.


Libore, mnohokrát děkuji za to, že ses se mnou i čtenáři podělil o prožívání své vnitřní cesty. Přeji ti, aby tvoje dny v blaženosti narůstaly a pocit štěstí od tebe neodcházel.

Kdybyste chtěli Libora kontaktovat, můžete tak učinit prostřednictvím e-mailu libor.zich@centrum.cz